O mně

Ahoj.

To že čteš tyto řádky, znamená že ses prokousal, nebo prokousala mojí úvodní stránkou a chceš o mně zjistit něco víc.

 

Dobrá, zde to je:

 

Jmenuji se Zdeněk Doležal, ale pro kamarády jsem Zdéňa. 

No, ono toho asi moc nebude, ale pokusím se přeci jen něco dát do kupy. Jméno jsem ti již sdělil, tak ho už opakovat nebudu. Pocházím z Ostrova a jsem nevidomý člobrda. V Ostrově jsem se narodil, létapáně - ale to je vlasně jedno. Důležité je, že je mi dost a příští rok mi bude zase o trochu víc. Ach jo jak ten čas letí. Jako asi každý, jsem si i já prošel procesem jeslí, školky a následně i základní školy. Po dokončení výše zmiňovaných institucí, jsem se vyučil, jako strojní mechanik pro stroje a zařízení, hmmm ve zkratce prostě zámečník, v Škodě Ostrov. Tuto profesi, díky svému handicapu, již vykonávat nemohu, jelikož bych si asi přivodil dosti velká bebí.

Ale pojďme dál, ať nezamrzneme jen u mého vyučení. Tak tedy ve Škodě Ostrov jsem po vyučení nějakou dobu pracoval. Po pádu, né vlády, ale tohoto závodu, jsem byl přinucen si hledat jiné zaměstnání a tak jsem se dostal i k pracím, o kterých se mi ani nezdálo.  

Budu jmenovat snad jen ty které mi nejvíce utkvěly v hlavě.  

První takovou větší epizodou bylo to, že jsem se dostal i k profesi klempíř, pokrývač. Bez vyučení, zaškolení a jakýchkoliv příprav, jsem ve firmě já a můj šéf, lezl na střechy a plácali jsme je jako malí smradi bábovičky.

Druhou větší epizodou, bylo pytlování písku pro kočky, zkratkou a snad i oficiálním názvem Kočkolit. Zde jsem tedy strávil pár chvil a dokonce mě i tato práce docela bavila, ikdyž by někdo mohl říct že je to práce jako pro cvičenou opici.

Jak šel čas, začal se mi zhoršovat zrak. Přestala to být legrace a nastala situace co dělat dál. Přeskočím postup tohoto postižení, protože je to na úplně jinou kapitolu. Zmíním snad jen že jsem se přes organizaci Tyflocentrum Karlovy Vary, dostal do organizace ,Tyfloservis o.p.s. Karlovy Vary. Zde mě pracovnice, nasměrovaly na kurz Nevidomý a slabozraký masér v Rehabilitačním a pobytovém centru Dědina v Praze. Kurz jsem úspěšně absolvoval a po něm ještě spoustu dalších, rozšiřujících. V této chvíli masérské řemeslo vykonávám a dá-li Bůh vykonávat budu. Namasíruju vás v obecně prospěšné společnosti Centrum pro zdravotně postižené Karlovarského kraje v Rybářích. Tak přijďte.

Ale abych jen nemluvil o práci, přihodím i nějaké své koníčky. Jsem velkým fanouškem produktů od společnosti Apple, které mi též hodně usnaďňují život. Ony totiž mluví. Odečítají obrazovku, takže přesně vím, kde zrovna jsem a co mám udělat.  

Dalším koníčkem je box. Ale ano slyšíš dobře. Již dva roky pravidelně mlátím pytle a všechny, kdo mi přijdou do cesty v Karate Klub Karlovy Vary.  

Dále o sobě mohu říct, že žádná kravinka mi není cizí a tak si vymýšlím pohádky po svém. Ale to určitě zjistíš, pokud zavítáš do sekce Zdéňův svět pohádek.

Na závěr bych rád poděkoval všem kteří při mě stojí, podporují mě a ve chvílích, které nejsou zrovna Ok a jsou ochotni mě podržet a nějaký tím drsným slovíčkem povzbudit.