To jsem já vodící pejsek Panpeloušek

Nejlepší pes v celém vesmíru.

Ahoj jmenuji se Perry a původem jsem ze Slovenska, ale řízením osudu jsem se dostal do Čecháčkova. Jsem černý labrador, vážící asi 34Kg, z toho milí čtenáři můžeš usoudit že je mě pořádný kousek. V době kdy píši tento článeček, jsem plnohodnotný psoobčánek Karlových Varů. Žiji si u páníčka Zdéni a paničky Šáši.

Panička je moc hodná, dává mi banánky a háže mi mojí oblíbenou šíšu, zato páníček ten je občas absolutně mimo mísu. Nechce abych si v postroji jen tak čmuchal a dělal co mě baví. Proto se občas dostáváme trošičku do situací kdy na mě zvyšuje hlas. Si asi myslí že ho neslyším, ale to se plete. Slyším ho moc dobře, jen si v tu chvíli chci prostě trochu čmuchat.

Další věc kterou moc nechápu - když jsme na procházce a já v lese najdu nějakou tu dobrotu, tak na mě oba ječí Perrýýýýýýý fůůůůůůůj. Někdy se mi ale povede mňamku sblajznout. To pak říkají oba svorně tyyyy čuně, ale jsem já snad prasátko? Ale někdy mi nezbývá nic jiného než poslechnout. Pak mají páníčkové radost, ale já jsem smutný, že jsem přišel o nějakou tu dobrotu. A že jich v lázeňských lesích je opravdu spousta:)

Málem bych zapomněl říci, že i když se jmenuji Perry, tak mi doma říkají Perroušku, Panpeloušku, Černochlupoušku a páníček mi občas řekne, že jsem Tasmánsko - Peruánský pes. No je on normální?

V začátcích své působnosti ve Varech jsem měl pár libůstek, které jsem musel opustit, nechápu proč. Naváděl jsem páníčka do laviček, pak jsem ho třeba pověsil babce na záda. Přitom na lavičku si páníček mohl krásně sednout a odpočinout si, a ta babka by ho také unesla, on není žádná těžká váha. Proto nechápu proč vřeštěl jako prase o líbánkách.

No a protože jsem vodící pjos, to je další výmysl mého pána, taky pěkná ulítlost ta jeho prý ruština. Doprovázím páníčka do práce, z práce, na tréning a pak domů. To je pořád nějaké tlapání a já mám pak utlapané tlapičky.

U páníčka v práci je to super. Mám tu klídek, můžu se natáhnout jak dlouhej tak širokej a pěkně si chrundím. A když říkám chrundím, tak opravdu chrundím. Kam se na mě hrabe chlupatej řidič náklaďáku. I cirkulárka by se vedle mě styděla.

Jsem ten největší přeborník v nošení mé nejoblíbenější hračky šíši. Tu mi hází panička, protože páníček je dřevák a prvním hodem by jí zavěsil na strom a tam já se zatím ještě nedostanu.

Mám své páníčky moc rád. Když je chviličku nevidím a pak se odkudsi zjeví, skáču radostí a podávám jim hubu. To znamená že je krásně chytnu za ruku pěkně do tlamičky a pěkně je oslintám.

Na závěr bych vás chtěl pozvat do kina, které se nachází při levé straně této stránky.

Perrouškova fotogalerie
Rád bych se stal družicíRád bych se stal družicí