Kdysi dávno, no ono to zas tak dávno nebylo. Asi tak chviličku po revoluci, byla jedna rodinka. Bylo to období kdy se do světa dostávaly takové vymoženosti jako třeba mikrovlnné trouby a fritovací hrnce.
A tahle rodinka se rozhodla že si právě takovej fritovací hrnec pořídí, protože už je nebavil všechno pálit v na ohništi v kotlíku, nebo na pánvi. Tak se vydali do prvního obchodu s elektronikou a po delším vybírání si opravdu hrnec zakoupili. Plni radosti a důvěry v sebe sama, ho přinesli domů a zahájili rozbalování. Jakmile bylo vše úspěšně dokončeno, tak celí natěšení, nacpali do hrnce co se dalo a co doma našli.
Otočili čudílíčkem a čekali co se bude dít. Asi po půl hodině, kdy se opravdu nic nedělo. Se hlava rodiny Pepa, poškrábal na hlavě a povídá. ?Tak takhle asi ne, něco je fakt špatně.? Chvíli zkoušel do hrnce pobouchávat, ze všech stran a když to nepomáhalo, uchýlil se k zaříkávání. ?Hrnečku, hrnečku vař.?
Jóóó, ale hrnec jak už to tak bývá. Nic, ale apsolutně nic. Rodinka si sedla k stolu a dali hlavy dohromady. Po třech hodinách kdy si opravdu lámali hlavu, kde je zrada, povídá Pepa. ?No nic Jaruno, nedá se nic dělat, ten hrnec je zřejmě v háji.
Jaruna byla celá smutná že tak dobrej kup a hned nějaké komplikace. Začala plakat a štkát. ?Já to věděla, že to nebude tak jednoduchý.
A tak milej hrnec vyprázdnili a kompletně zabalili. Krabici popadli do teplejch a a upalovali do onoho elektronického obchodu. Hnedle od dveří, hulákají na prodavače. Hééééj ten hrnec co jste nám prodal nefrčí.
Prodavač se znechuceně podívá na rodinku, převezne od nich hrnec. Po rozbalení jej zapojí do zásuvky a ejhle. Hrnec se rozáří všelijakými kontrolkami. Prodavač se zahledí na ty trouby a ušklíbne se. Že nefrčí?
Celá rodinka ihned zrudla, tak banální věc, jako šoupnout hrnec do elektriky, to je nenapadlo. Hrnec se opět ocitl u naší milé rodinky.
Jaruna jej ihned zase naložila vším co kde ponacházela, otočila knoflíkem a hrnec začal pracovat.
Rodinka jásá a tančí okolo hrnce. Po tomto rituálu se všichni rozešli po své práci a nechali milí hrnec svému osudu. No a jelikož do něj nasekali všechno co se dalo, včetně prášku do pečiva, si určitě dokážeš představit co hrnec vytvořil. Po hodině nekontrolovaného vaření, začal bublat a všechno co v něm bylo vybublalo pěkně ven.
Za chvíli toho byla plná kuchyň, předsíň a nakonec se to vyvalilo i ven. Pepa který si toho všiml jako první a zblblej situací, začal řvát. ?Hrnečku, hrnečku dóóóst. Jenže hrneček si z toho moc nedělal a vytvářel klidně dál. Asi by to všechno dopadlo ještě hůř, ale jakmile se tahle hnusná kaše dostala do obvodů, milej hrnec vyskratovala a tím byl konec s vařením. Výsledek? Naše rodinka se opět vrátila k ohništi a starému osvědčenému kotlíku.
Zazvoňil koneček, už neceme hrneček.