Bylo jednou jedno království, no ono zas tak velké nebylo, aby se mu dalo říkat království. Byla to taková díra po granátu, ale já radši budu říkat královstvíčko. No a tohle královstvíčko bylo zvláštní tím, Že zde vládl pan král. No ty si asi dítko říkáš, co je na tom divného že tam vládl král. Vždyť to je v každé pohádce, tak čím se mě to zase snaží zblbnout? No to že tam vládl král, opravdu nic zvláštního není, ale ten čurbes nastane hned vzápětí. On totiž ten král neměl krásnou dceru, jak už to tak bývá, ale krásného a velice zženštělého prince. No a když byl princ dosti stár na vdavky, ježiš co to plácám! Na žennění. Přiletěl do země drak Teplouňák.
Tenhle drak byl široko daleko znám tím, že jeho orientace, byla směrována na jih, takže nejlepe do tepla. Byl krásný silný s opravdu úžasnou postavou. Jen opravdu jedninou vadu na celé té kráse měl. Jméno ti už určitě napovědělo, a také to že měl nejradši teplo. Tím ovšem nemám na mysli všechny ty lidičky a zvířátka, která utíkají před zimou do teplého kraje.
Drak se jmenoval Kryšpín a v den svého plnoletství, si skočil do solárka, pak do fitness centra, napumpoval svaly a vyrazil do světa, aby si našel manžela. No, no slyšíš dobře. Manžela. To je ta odlišnost. No a tak tedy toho draka máme tedy v tom malém královstvíčku. A drak zahájil námluvy. Jééééé námluvy! Ono to bylo spíš utimátum, jestliže mu pan král nedá prince, za muže, nebo ženu, to podle situace. Pak že prý z celého králoství posbírá všechny sličné jinochy a odnese si je do své říše. Pan král se zděsil, pak se začal trápit a na konec ten stesk přešel v vztek. Zavolal si prince a když princ přicupital, tak na něj uhodil. Ty jelito, máme tady velkej problém. Zajisté jsi už slyšel že si tě vyžádal drak. Ty sám sebe asi z dračích drápů nevysekáš. Nebo se snad pletu, můj přeslaboučký synu? Princ se podíval na svého otce a s hanbou ve tváři přikývl. Král se zamyslí a pak povídá. Jak se to tak asi dělá v těch pohádkách. Už vím vypíšu odměnu, tebe za muže a celé králoství k tomu, kdo tě zachrání. Princ jen tak pokorně pípne: "Ale tatínku, vždyť normálně se dává jen půl králoství, tak proč ty dáváš celé?"
Král otočil oči v sloup a povídá. Ještě že se toho nedožila tvoje matka. Ty vole kdo by asi tak zachraňoval takového klacka za půl králoství. Princ začíná dumat, drápe se na bradě a na pravé půlce hýždí. Po chvilce přemýšlení mu do procesu skočí král. No je vidět že jsi ještě blbější než jsem si myslel. Proto ti odpovím. Nikdo. Vyjdeš mě draho, ale nemůžu chtít po všech švarných mládencích v tomto králoství aby se kvůli tobě obětovali.
Král tedy podal inzerát a čekal jestli se někdo přihlásí. Termín pomalu plynul a když už to vypadlao hodně špatně, vpadla do královské sníně princezna. No ale jaká, úplný opak prince. Teď si dám tu práci abych tě snad neošidil a princeznu ti popíšu. Dva metry na výšku, ramena jako vrata od hangáru a v očích pohled tygra. Princezna povídá. Králi já prince zachráním, ale tvé králoství ti ponechám, mám své a to tvoje je tak malé, že nemá cenu jej od tebe brát.
A tak se stalo jak princezna řekla. V den konce utimáta, vytáhla na draka. Byl to nelístostný boj a trval sedm dní a sedm nocí. Krev při něm tuhla v žilách a trnulo v zubech, mráz běhal po zádech a ukrutánský řev rval uši. No vwe skutečnosti trvala ta fraška asi deset minut a nikdo v celém i tak malém králoství nezaregistroval, že by se snad něco dělo. Princezna vyhrála, draka zahnala a tak se princ stal po právu jejím majetkem. Ona si ho vzala, do konce života ho pérovala. Dobře mu tak chudáku, že dostává po čumáku.
A jestli neumřeli, tak tam žijí spokojeně až dodnes.
Asi by takovej konec plno dětem stačil k tomu, aby spokojeně usnuli, ale tak to neskončí. Kdo kdy viděl dvoumetrovou princeznu s pohledem jako břitva? Nikdo. Taková princezna prostě neexistuje. A tak to dopadlo jak to asi dopadnout mělo. Král místo toho aby obětoval chlapce ze svého králoství, dal drakovi svého syna za ženu. Asi se dítko divíš, ale je jiná doba a je to dnes velice moderní.
Zazvoňil zvoneček, princ je pěknej chudáček.