Rákošníček

Za mlhou, že by se dala krájet, a možná ještě trochu dál, je malej rybníček. Ten kdo by čekal skřítka neposedu, tedy Rákosníčka, je vedle jak ta jedle. On tam tedy skřítek je, dokonce je i neposednej, ale není to Rákosníček, ale Rákošníček. Mezi námi děvčaty, tedy Vietnamčík.

No a tenhle Rákošníček si na tom svém rybníčku, tedy abych správně popisoval zavodněném políčku, pěstoval rýži. Žil tam již spoustu let a pořád si tam pěstoval rýži. To co vypěsstoval, to si také snědl a při každé takové příležitosti, si ručičkama natáhl oči. Proto mají Vietnamci šikmá očka.

No a ten náš Rákošníček, se jednou rozhodl že už rýži pěstovat nebude, že ho od samého ohýbání bolí záda a z té studené vody má revna v nohou. A tak se sebral zabalil si pár věcí a vydal se pěšky na cestu. Vzal to přes Polsko, kde za poslední ušetřené peníze nakoupil aušus hodinky, podřadné šminky a spoustu jiných bezcených krámů a pokračoval v cestě. Po několikaměsíčním putování, kde se vzala, tu se vzala země, kde zákony, byly volnější a celníci tak důsledně neprohledávali nově příchozí. Prostě zjevil se v Českém králoství.

Rozhlédl se a povídá sám sobě. ?Tak tady se mi to líbí, tady se usadím a rozjedu bussines. Stalo se tak, jak řekl. Usadil se v Českém králoství a začal obchodovat. Po několika letech obchodování a proměňování krámů za velké peníze, byl na tom tak dobře že přestal chodit pěšky, ale začal jezdit v BNW a bydlel v honosném domě s bazénem na zahradě. Takže z jeho starého života mu zbylo to brouzdání ve vodě, jen s tím rozdílem že už si nohy nešplouchal ve studené, ale teplé vodě.

Konec za sotopadesát dobrý všechno dobré.