Kdo je nejlepší profiboxer současnosti? Na tuto na první pohled možná jednoduchou otázku není lehké odpovědět, jelikož odpověď nikdy nebude zcela jednoznačná. Možných variant, které mají početnou podporu mezi fanoušky i odborníky, je více. Svět profiboxu je rozdělen do několika asociací, z nichž mezi čtyři hlavní a nejuznávanější patří IBF, WBO, WBC a WBA. Politika jednotlivých organizací, kdy každá usiluje o to, aby měla svého vlastního šampióna, často brání střetu jejich šampiónů v tzv. unifikačních duelech se šampióny konkurenčních organizací. Přednost mají obhajoby uvnitř organizace. Za této situace existuje zpravidla několik mistrů světa v jednotlivých váhových kategoriích a jen málokdy dochází ke sjednocování titulů. Další, ještě vypečenější problém nastává, když začneme srovnávat boxery z různých váhových kategorií. Nabízí se otázka, jak je vůbec možné srovnávat boxery různých vah? Občas se stane, že si boxer z nižší váhové kategorie odskočí o jednu váhu výš, nebo naopak, ale jak srovnávat boxery z opačného spektra váhových limitů, které od sebe dělí několik desítek kilogramů? Na tuto otázku se snaží odpovědět nejrůznější žebříčky, jež se pokoušejí najít systém, jak hodnotit boxery podle univerzálního klíče. Zpravidla jde o posuzování síly a kvality poražených soupeřů, přemožitelů a celkové bilance. A to vše při respektování jednotlivých vah. Žádný z žebříčků není zcela objektivní a vzhledem k tomu, že nejde o reálné, ale spíše teoretické srovnání, nelze k nim přistupovat zcela vážně. Všichni boxeři, kteří jsou řazeni mezi desítku nejlepších, jsou mistry světa. Jejich konkrétní zařazení v žebříčku je už spíše subjektivním názorem jeho tvůrce. V dnešním článku se na stávající podobu žebříčku deseti nejlepších boxerů světa podíváme blíže. Vzhledem k tomu, že prakticky každé médium, které vede statistiku nejlepších profiboxerů, má své vlastní žebříčky, které se zpravidla, tu více, tu méně, od sebe liší, rozhodl jsem se porovnat data několika z nich a spojit je do jednoho tak, aby byla výpovědní hodnota našeho žebříčku co nejvyšší. Následující žebříček vychází z hodnocení webových portálů Boxrec.com, který vede neoficiální statistiky všech boxerů a organizací, anglického serveru BBC.co.uk, amerických sportovních médií Sports.yahoo.com a ESPN.com, jednoho z největších zahraničních portálů věnovaných boxu Boxingscene.com a uznávaného magazínu Ring magazine, který má své vlastní pásy pro mistra světa, o které se dodatečně bojuje v rámci titulových zápasů hlavních boxerských organizací. K výsledné podobě jsem došel tak, že jsem umístění v jednotlivých žebříčcích ohodnotil body (1. místo = 10 bodů, 2. místo = 9 bodů atd.), následně jsem bodové výsledky sečetl a podle nich upravil konečné pořadí.
Sedmadvacetiletý rodák z Kalifornie (USA) je současným mistrem světa asociace WBA. V profesionálním ringu prozatím drží neporazitelnost, vyhrál všech 24 utkání, ke kterým nastoupil. Další obhajoba titulu jej čeká 29. října v New Jersey. Jeho vyzyvatelem bude obávaný ?knokautér? Carl Froch (28 - 1) z Velké Británie. Ve hře bude navíc kromě Wardova titulu také mistrovský titul WBC. Andrého zájem o box v něm vzbudil jeho otec Frank Ward, velký fanoušek boxu, když mu jako malému vyprávěl o legendárních boxerských bitvách. Ward začal s boxem v 10 letech. Jako amatérský boxer dosáhl vynikající bilance 110 výher a 5 porážek. V letech 1998 až 2002 ani jednou neprohrál. V roce 2002 zvítězil v celonárodním americkém šampionátu boxerů do 19 let. Kromě toho dvakrát vyhrál i celoamerický šampionát seniorů ve střední váze. V profesionálním ringu debutoval v roce 2004. Úvodní zápas vyhrál TKO ve 2. kole. Jeho kariéra začala strmě stoupat vzhůru. Ve Wardově sbírce postupně přibylo několik titulů amerického šampióna. Zápas o titul mistra však stále nepřicházel. V roce 2009 vyhrál 3 zápasy v řadě a vylepšil svou bilanci na 20 výher bez porážky. Promotéři jej nemohli dále přehlížet a na konci listopadu téhož roku přišla pro Warda životní šance - zápas o titul mistra světa WBA. Držitelem titulu byl v té době Dán Mikkel Kessler, který nastupoval do utkání jako silný favorit. Zápas se uskutečnil ve Wardově rodném městě v Oaklandu, v Kalifornii. Ward svého soupeře dokonale zaskočil a bez respektu se do něj pustil od úvodního kola. Zápas byl ukončen v 11. kole kvůli Kesslerově tržné ráně. Tu mu způsobil nechtěným úderem hlavou Ward, a tak se muselo předčasně dobodovávat. Ward vyhrál jasným rozdílem u všech tří rozhodčích. Titul zatím třikrát úspěšně obhájil. V poslední obhajobě pokořil známého německého boxera Arthura Abrahama, který byl dlouhou dobu neporaženým boxerem a stále patří k nejlepším.
Přestože je anglickému boxeru s pákistánskými kořeny Amiru Khanovi teprve 24 let, už nyní je mistrem světa dvou ze čtyř hlavních světových organizací WBA a IBF. Khan je jedním ze svěřenců trenérského mága Freddieho Roache, jednoho z nejlepších boxerských trenérů všech dob, jehož služby využívají i nejlepší MMA zápasníci. Mezi odborníky je Khan považován za jeden z největších talentů současnosti. Když v roce 2004 vybojoval na olympijských hrách stříbrnou medaili, bylo mu pouhých 17 let. První profesionální titul získal ve 22 letech, což z něj činní nejmladšího britského šampióna v historii. Khan se narodil v anglickém Boltonu do početné rodiny přistěhovalců z Pákistánu. Má dvě sestry a jednoho mladšího bratra, který se rovněž věnuje boxu na amatérské úrovni. S boxem začal už na základní škole, když mu bylo 11 let. Brzy se v něm projevilo obrovské nadání pro tento sport a úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Během školních let získal tři anglické tituly celonárodního šampionátu škol, tři tituly ABA (Amateur Boxing Association of England) a vše završil ziskem zlaté medaile na juniorských olympijských hrách v roce 2003. Mezi profesionály debutoval v červenci roku 2005. O dva roky později získal první významný titul - pás šampióna britského impéria (po pásu mistra světa druhé hlavní ocenění pro boxery britského Commonwealthu), když porazil Willieho Lemonda v 8. kole zápasu po zastavení utkání ringovým rozhodčím pro jasnou Khanovu dominanci. Svou neporazitelnost udržel až do roku 2008, kdy jej doslova převálcoval známý kolumbijský střelec Breidis Prescott, který většinu svých zápasů končí v prvních kolech. Khana knokautoval už v 1. kole v čase 0:54. I přes tuto jednoznačnou porážku dostal hned v dalším zápase šanci boxovat o uvolněný interkontinentální titul WBA proti Oisinu Faganovi z Irska. Khan vyhrál TKO ve 2. kole. Titul následně obhájil další výhrou před limitem a získal další interkontinentální titul organizace WBO. V červenci roku 2009 přišla nabídka na zápas o titul mistra světa s ukrajinským šampiónem Andrijem Kotelnykem. Khan nastoupil v excelentní formě a ukrajinského mistra vybodoval vysokým rozdílem, čímž si zajistil zisk titulu. V následujících měsících titul celkem čtyřikrát úspěšně obhájil. Na konci minulého měsíce se v Las Vegas utkal s mistrem světa konkurenční asociace IBF Zabem Judahem ve sjednocujícím duelu lehké welterové váhy. O 9 let starší Judah debutoval mezi profesionály jen krátce po tom, co si mladičký Khan poprvé nasadil boxerské rukavice. Ani větší zápasové zkušenosti ani domácí prostředí americkému boxerovi nepomohly. Khan vyhrál KO v 5. kole po tvrdém úderu na spodek.
Lucian Bute je jednatřicetiletý rumunský boxer s dvojím občanstvím - Rumunska a Kanady, kde momentálně žije. V současnosti je mistrem světa organizace IBF a světovou jedničkou váhové kategorie super middleweight před André Wardem. Buteho boxerský styl výstižně charakterizuje jeho přezdívka ?Mister KO?. V profesionálním ringu doposud nepoznal přemožitele, navíc 24 z 29 výher dosáhl knokautováním soupeře. Jako amatér získal v roce 1999 na mistrovství světa v Houstonu, v Texasu bronzovou medaili. O dva roky později vyhrál Frankofonní hry. Premiéru v profesionálním ringu si odbyl v roce 2003. Prvních 15 zápasů v řadě vyhrál před limitem, buď čistým KO, nebo technickým knokautem. Postupem času začal pravidelně nastupovat do prestižních utkání o profesionální tituly. V jeho sbírce se začala hromadit řada interkontinentálních, severoamerických a amerických titulů. Ten prozatím nejdůležitější titul získal v říjnu roku 2007, kdy byl ustanoven jako oficiální vyzyvatel mistra světa Alejandra Berria. Zápas vyhrál TKO v 11. kole. Od té doby je neporaženým šampiónem s 8 úspěšnými obhajobami na kontě. Ve většině případů měl vždy jasně navrch, nicméně v roce 2008 při prvním střetnutí s mexickým rohovníkem Libradem Andradem měl namále. Bute dominoval prakticky celému zápasu, jenže v úplném závěru posledního 12. kola jej Andrade tvrdě sestřelil k zemi. Do konce utkání zbývalo několik sekund. Ringový rozhodčí začal počítat. Když rozhodčí napočítal do 8, zazněl závěrečný gong. Nicméně ringovému arbitru Marlonu B. Wrightovi bylo vyčítáno, že počítání na několik vteřin přerušil, když napomínal Andradeho, aby se přemístil do správného roku, čímž Buteho zachránil od první porážky v profiringu. Utkání se následně rozhodovalo na body a díky převaze během celého zápasu zvítězil otřesený Bute. Sporný výsledek volal po odvetě a k té skutečně o rok později došlo. Ve druhém vzájemném zápase už nenechal Bute nikoho na pochybách a Adradeho knokautoval ve 4. kole.
Americký boxer, celým jménem Timothy Ray Bradley Jr. je stávajícím mistrem světa asociace WBO. Pro svou rychlost bývá komentátory boxerských gala večerů uváděn jako Desert Storm (pouštní bouře). V profesionálním ringu zůstává rovněž neporažen, všechny dosavadní zápasy vyjma jediného vyhrál. Jeho zápas s krajanem Natem Campbellem v roce 2009 skončil bez výsledku, když musel být předčasně ukončen po třetím kole kvůli Campbellově silně krvácející tržné ráně nad levým okem způsobené srážkou s Bradleyho hlavou. Bradley se narodil 29. srpna 1983 v Kalifornii a tento měsíc oslaví 28. narozeniny. V profiringu debutoval v srpnu roku 2004. Zajímavostí je, že kromě čtyř zápasů absolvoval všechna dosavadní utkání doma v Kalifornii. Když v roce 2007 porazil na body ve světovém žebříčku vysoce postavený mexický talent a stávajícího šampióna lehké váhy IBF Miguela Vasqueze, dostal nabídku na zápas o titul mistra světa s anglickým šampiónem Juniorem Witterem. Zápas se uskutečnil v květnu roku 2008 na Witterově domácí půdě - v anglickém Nottinghamu. Pro Bradleyho to byl první profesionální zápas mimo Kalifornii a mimo Spojené státy. Zápas vyhrál těsným rozdílem na body a stal se mistrem světa WBC. V dubnu 2009 se utkal s mistrem světa WBO Kendallem Holtem ve sjednocujícím titulovém utkání. Bradley šel k zemi už v prvním kole po tvrdém levém háku a vůbec to s ním nevypadalo dobře. Dokázal se však vrátit do zápasu a po většinu kol měl navrch. Nicméně ve 12. kole šel k zemi znovu. I tentokrát vstal a utkání doboxoval. Rozhodovalo se na body a Bradley i přes dvě počítání v zápase nakonec vyhrál 3-0 na body, obhájil titul WBC a přidal do sbírky titul WBO. Následně se rozhodl titul WBC uvolnit, dal přednost organizaci WBO, kde kraluje dodnes. Titul celkem 4x obhájil. Fanoušci si přejí vidět souboj Bradleyho s Amirem Khanem, nicméně duel dvou mistrů světa je zatím stále v nedohlednu.
Sedmatřicetiletý Mexičan, který tento měsíc oslaví osmatřicetiny, je i přes svůj vyšší věk stále světovou elitou, aktuálně také šampión dvou světových asociací - WBA a WBO. Během profesionální kariéry zápasil v pěti různých váhových kategoriích od featherové (do 57 kg) až po welterovou (do 66,7 kg). Získal celkem osm titulů mistra světa ve třech různých váhových kategoriích. Marquez je považován za jednoho z nejlépe kombinujících boxerů, pro jehož styl jsou typické dlouhé série úderů z různých úhlů, které často nutí soupeře boxovat z ústupu. Jako amatér si rodák z Mexica City vytvořil slušnou bilanci 35 výher a 1 porážky. V profesionálním ringu debutoval před více než 18 lety v roce 1993. Jeho profesionální kariéra nezačala nejlépe, první utkání prohrál po diskvalifikaci za úder hlavou, kterým způsobil krajanovi Javieru Duranovi tržnou ránu. Byla to však pro Marqueze na dlouhou dobu poslední porážka. Od června roku 1993 do září roku 1999 neprohrál. Druhou porážku v kariéře mu připravil Američan Freddie Norwood. Naneštěstí pro Marqueze to tehdy bylo v nejdůležitějším utkání jeho kariéry. Ve hře byl titul mistra světa featherové váhy WBA. Po tomto zápase následovala další několikaletá etapa, kdy Marquez neprohrál jediný zápas. Během ní si probojoval cestu k titulu mistra světa featherové váhy IBF. Ve sjednocujícím zápase se šampiónem WBA Derrickem Gainerem vyhrál po 7. kole zápasu a stal se dvojnásobným mistrem světa. V roce 2004 se poprvé utkal se stávající světovou jedničkou Filipíncem Mannym Pacquiaem. Jejich první střetnutí skončilo remízou a podle pravidla, že remíza svědčí obhájci titulu, zůstal Marquez nadále šampiónem. V roce 2006 ukončil jeho vítěznou sérii Chris John z Indonésie. Zápas proběhl na Johnově domácí půdě v Indonésii a John vyhrál po dvanáctikolové bitvě na body. Marquez přišel o titul WBA, ale hned v dalším zápase vybojoval titul featherové váhy WBO. V březnu roku 2007 přestoupil do super featherové váhy a hned v prvním zápase v nové váze získal titul WBC. Do konce roku jej stihl obhájit. V roce 2008 o něj přišel v druhém zápase s Mannym Pacquiaem po těsné porážce na body. Po tomto utkání se rozhodl znovu přejít o váhu výš, do lehké váhy. V únoru 2009 porazil Američana Juana Diaze a získal tituly WBO a WBA. V září téhož roku si odskočil znovu o váhu výš, do welterové váhy, aby se v superfightu utkal s americkou hvězdou Floydem Mayweatherem Jr. Na amerického šampióna však nestačil a po 12 kolech prohrál na body. Následně se vrátil do lehké váhy, kde úspěšně hájí oba získané tituly. V listopadu letošního roku jej čeká na domácí půdě třetí zápas s Mannym Pacquiaem. Ve hře bude Pacquiaův titul mistra světa welterové váhy WBO.
Šestatřicetiletý Argentinec je podle uznávaného časopisu The Ring boxerem roku 2010. Loni získal cenu Sugara Raye Robinsona, kterou každoročně udílí asociace sportovních novinářů. Sbírku trofejí za loňský rok potom uzavřel ziskem ocenění nejlepšího KO roku 2010. Šlo o knokaut v zápase s Paulem Williamsem. Pro Martíneze to byla o to větší satisfakce, že šlo o odvetu z roku 2009, kdy Williams vyhrál těsně na body a stal se druhým boxerem, který dokázal Martineze porazit. Tím prvním je Američan Antonio Margarito, který Martineze porazil v roce 2007 TKO v 7. kole. V letošním roce se utkal jako obhajující šampión organizace WBC s Ukrajincem Sergejem Dzinzirukem, s kterým bude na konci září boxovat Lukáš Konečný o titul mistra světa WBO. Martínez vyhrál TKO v 8. kole, když poslal Dzinziruka během zápasu celkem pětkrát do počítání. Na rozdíl od spousty slavných boxerů začal Martinez s boxem relativně pozdě. Jako mladý se věnoval profesionální cyklistice a fotbalu. S boxem přišel do kontaktu teprve ve 20 letech. V profiringu debutoval v roce 1997. Postupně prošel třemi váhovými kategoriemi od welterové po střední. V každé dokázal získat nějaký titul. V lehké střední a ve střední váze, kde působí nyní, dosáhl na nejcennější tituly mistrů světa. Další zápas jej čeká 1. října v New Jersey. Jeho soupeřem bude ve 24 zápasech neporažený Angličan Darren Barker.
Americký profiboxer Bernard Hopkins se stal na konci května letošního roku nejstarším profesionálním mistrem světa, když v odvetě porazil Kanaďana Jeana Pascala. Jejich první souboj v prosinci minulého roku skončil remízou, která hrála do karet Pascalovi, coby úřadujícímu šampiónovi. Nicméně podle názorů fanoušků i řady odborníků měl Hopkins vyhrát již tenkrát. V době vítězství mu bylo 46 let, čímž překonal téměř 17 let starý rekord legendárního George Foremana, kterému bylo v době zisku titulu mistra světa těžké váhy v roce 1994 o rok méně než Hopkinsovi. Hopkins je důkazem toho, že box může zachránit mladý lidský život, který se ocitl na scestí. Hopkins nebyl v mládí žádný svatoušek. Ve třinácti letech přepadával a okrádal lidi na ulici. V 17 letech byl odsouzen k 18 letům odnětí svobody za 9 trestných činů. Ve vězení v sobě poprvé objevil vášeň k boxu. Po téměř 5 odpykaných letech byl v roce 1988 propuštěn. Rozhodl se, že se bude živit boxem a stane se profesionálním boxerem. V boxu viděl únikovou cestu od svého dosavadního způsobu života. Když odcházel z věznice, jeden z dozorců mu měl údajně říct, že než se naděje, bude zase zpátky. Hopkins mu odpověděl, že už se tam nikdy nevrátí. A své slovo dodržel. Krátce po propuštění mimo jiné konvertoval k islámu. Ještě v roce 1988 získal licenci a stal se profesionálem. První utkání prohrál těsně na body. Po tomto utkání si dal 16 měsíců pauzu a do dalšího utkání nastoupil až v roce 1990. Jeho druhým zápasem započala cesta na vrchol. Hopkins tři roky neprohrál. Porazil jej až v roce 1993 slavný Roy Jones Jr. Hopkins však Jonesovi porážku v roce 2010 oplatil. Po prvním střetnutí s Jonesem následovala další éra bez jediné porážky, která trvala až do roku 2005, tedy dlouhých 12 let. Během této doby se stal Hopkins prvním profiboxerem, který získal všechny 4 světové tituly hlavních organizací IBF, WBC, WBO a WBA. Jako šampión celkem dvacetkrát úspěšně obhájil, což z něj činí jednoho z nejlepších profiboxerů střední váhy. O titul přišel v červnu roku 2005 s Jermainem Taylorem po těsné prohře na body. Hopkins se pokusil titul získat zpět v odvetném zápase, který proběhl o půl roku později, ale znovu na Taylora nestačil a prohrál. Po tomto zápase se rozhodl přestoupit o váhu výš, do polotěžké váhy, kde se stal mistrem světa IBO a držitelem titulu Ring magazine, o který jej vzápětí připravil nikdy neporažený fenomenální boxer Joe Calzaghe. Hopkins si však vydobyl třemi vítězstvími nad silnými soupeři (Kelly Pavlik, Enrique Ornelas, Roy Jones Jr.) další titulový souboj. Po zmiňovaném zápase s Jeanem Pascalem je úřadujícím mistrem světa polotěžké váhy organizace WBC.
Vladimír Vladimirovič Kličko je momentálně držitelem 4 titulů mistra světa v těžké váze organizací WBO, WBA, IBF a IBO a spolu se svým starším bratrem Vitalijem, který je mistrem světa asociace WBC, mají v držení všechny hlavní tituly mistrů světa. Pětatřicetiletý Kličko je nejdéle úřadujícím šampiónem těžké váhy v organizacích IBF, WBO a IBO, jak co do celkové doby, tak co do počtu úspěšných obhajob. Celkově je sedmým nejdéle kralujícím šampiónem těžké váhy v historii profesionálního boxu. Přestože je Kličko ukrajinské národnosti, narodil se v Semeji, v Kazachstánu. V roce 1996 vystudoval vysokou školu na pedagogické fakultě se zaměřením na tělovýchovu, následně byl přijat do postgraduálního studia na Kyjevské národní univerzitě, které zakončil ziskem titulu Ph. D. Kličko ovládá pět světových jazyků. Kromě mateřské ukrajinštiny mluví plynule anglicky, německy, rusky a polsky. V boxu dal o sobě poprvé vědět na mezinárodní scéně v roce 1993, když vyhrál evropský juniorský šampionát. O rok později skončil druhý na mistrovství světa juniorů v Istanbulu. Největší úspěch v amatérském boxu přišel o dva roky později, když pro Ukrajinu vyhrál zlato na olympijských hrách v Atlantě. V témže roce debutoval mezi profesionály. Kličko byl na počátku kariéry velmi aktivní, jen v roce 1997 nastoupil k 13 zápasům a všechny vyhrál. V roce 1998 utrpěl porážku TKO v 11. kole od Američana Rosse Purittiho. Na dalších pět let to pro něj byla poslední. Jeho dalším přemožitelem byl v roce 2003 Jihoafričan Corrie Sanders, který Klička porazil TKO ve 2. kole. O rok později, znovu TKO, prohrál s Američanem Lamonem Brewsterem. Vzhledem k tomu, že všechny Kličkovy prohry byly před limitem, nikdo by zřejmě netipoval, že vydrží na trůnu nejtěžší váhové kategorie tak dlouho. Ačkoliv mu byl přisuzován stejný talent jako jeho staršímu bratru Vitaliji (ne-li větší), byla mu vytýkána slabá brada. Faktem ovšem je, že Kličko od roku 2004 neprohrál a svého posledního přemožitele Lamona Brewstera v odvetě v roce 2007 porazil před limitem. Posledním, kdo jej poslal k zemi, byl Samuel Peter v roce 2005, který ale nakonec souboj s Kličkem prohrál na body. V posledním zápase se Kličko utkal s Britem Davidem Hayem, kterého porazil na body, a získal poslední chybějící titul organizace WBA.
Floyd Mayweather Jr. Je čtyřiatřicetiletý americký profiboxer, který je desetinásobným mistrem světa v pěti různých váhových kategoriích. V profesionálním ringu nebyl nikdy poražen. V letech 1998 a 2007 byl zvolen boxerem roku. Ještě donedávna byl v hlavních žebříčcích veden jako světová jednička, ale z některých byl vyřazen kvůli zvěstem o konci kariéry. Nicméně Mayweathera aktuálně čeká v polovině září obhajoba titulu WBC proti vyzyvateli Victoru Ortizovi. Mayweather se narodil v roce 1977 v Michiganu do boxerské rodiny. Jeho otec Floyd Mayweather Sr. byl profiboxer welterové váhy, který se utkal s legendárním Sugarem Rayem Leonardem. Jeho strýcové Roger a Jeff byli rovněž profiboxeři. Floyd začal box trénovat v 7 letech pod vedením svého otce. Když mu bylo 16 let, byl jeho otec zatčen pro pašování drog, a tak žil Floyd několik let s babičkou. Jako amatér vyhrál 84 zápasů, pouze šestkrát byl poražen. Na olympijských hrách v Atlantě získal bronzovou medaili v kategorii feather weight. Jak už to bývá, úspěch na olympijských hrách je odrazovým můstkem pro začátek profesionální kariéry. Mayweather debutoval mezi profesionály v roce 1996 výhrou TKO ve 2. kole. Po 18 výhrách v řadě se stal poprvé mistrem světa WBC. Od té doby, spolu s tím, jak postupně přecházel do vyšších váhových kategorií, přidával do sbírky další tituly. Během kariéry porazil několik světových es včetně Oscara De La Hoyi, Juana Manuela Marqueze, Shanea Mosleye, José Luise Castilly a dalších. Po propuštění z vězení se jeho otec dal na dráhu trenéra na plný úvazek, aby mohl svého syna připravovat do zápasů. V minulém roce probíhala intenzivní jednání o duelu, který nesl přívlastek "souboj století". Mayweather se měl utkat s Mannym Pacquiaem. Jednání ztroskotala na požadavku Maywatherovy strany, aby byli oba boxeři před utkáním testováni na doping způsobem, kterým jsou testováni boxeři na olympijských hrách a který je přísnější než běžné kontroly profiboxerů.
Filipínec Manny Pacquiao, celým jménem Emmanuel Dapidran Pacquiao, je prvním boxerem na světě, který se stal mistrem světa v osmi různých váhových kategoriích. Celkem získal 10 titulů mistra světa. Boxerskou asociací amerických novinářů byl zvolen boxerem uplynulé dekády. Kromě toho byl také třikrát zvolen boxerem roku - v letech 2006, 2008 a 2009. Mannyho fascinující příběh bezdomovce, který bydlel v přístřešku z krabic a ze kterého se stal jeden z nejlepších boxerů všech dob a filipínský národní hrdina, zaujal fanoušky po celém světě. Pacquiao se narodil v prosinci roku 1978. Je čtvrtým nejstarším mezi šesti sourozenci. Když byl v šesté třídě, rodiče se rozvedli kvůli otcově nevěře a matka, která zůstala na 6 dětí sama, jen stěží dokázala uživit celou rodinu. Manny žil v extrémní chudobě a kvůli nuzným poměrům nemohl dokončit ani střední školu. Proto ve 14 letech odešel z domu a nějakou dobu žil na ulici. Ještě ve 14 letech začal boxovat a stal se národním reprezentantem. Jako amatérský sportovec pobíral finanční příspěvek přímo od vlády a v amatérech vyhrál 60 ze 64 zápasů, ke kterým nastoupil. V profiringu se poprvé objevil v roce 1995, o tři roky později vyhrál první titul mistra světa v papírové váze. V současnosti je mistrem světa v lehké střední váze a trénuje pod vedením slavného amerického trenéra Freddieho Roache (stejně jako Amir Khan). Během dosavadní kariéry dokázal porazit řadu boxerů považovaných ve své době za nejlepší ve své váze - Migueala Angela Cotta, Oscara De La Hoyu, Erika Moralese, Juana Manuela Marqueze a další. S posledním jmenovaným se utká znovu, už potřetí, v listopadu letošního roku. Jejich první zápas skončil remízou, ve druhém vyhrál Pacquiao na body. V roce 2007 si dokončil středoškolské vzdělání a následně byl přijat na vysokou školu Notre Dame of Dadiangas ve městě General Santos. V roce 2009 získal čestný doktorát Southwestersnké univerzity. V květnu 2010 byl zvolen do národního parlamentu.