Lopatka (Scapula)

Lopatka je plochá kost trojúhelníkovitého tvaru, která tvoří zadní část ramenního pletence. Leží na zadní ploše hrudního koše v rozsahu 2. až 7. žebra. Mezi lopatkou a hrudníkem není kostěné spojení, drží ji pouze svaly, což umožňuje její velkou pohyblivost.

1. Plochy lopatky

• Zadní plocha (Facies dorsalis): Je rozdělena výrazným kostěným hřebenem na dvě jámy (nadhřebenovou a podhřebenovou), kde sídlí svaly rotátorové manžety.
• Přední plocha (Facies costalis): Mírně prohloubená plocha přiléhající k žebrům. Tvoří ji podlopatková jáma (Fossa subscapularis).

2. Okraje a úhly

Při masáži se orientujeme podle těchto hmatných hran:

• Vnitřní okraj (Margo medialis): Obrácen k páteři. Zde se upínají rombické svaly (časté místo bolesti).
• Vnější okraj (Margo lateralis): Obrácen k podpažní jámě.
• Horní okraj (Margo superior): Nejkratší okraj s hlubokým zářezem pro nervy.
• Dolní úhel (Angulus inferior): Spodní hrot lopatky, důležitý orientační bod pro určení výšky obratlů (odpovídá Th7).

3. Výběžky a kloubní plochy

Hřeben lopatky (Spina scapulae)

Výrazná kostěná hrana na zadní straně, kterou snadno nahmatáš přes kůži. Směrem ven přechází v nadpažek.

Nadpažek (Acromion)

Plochý výběžek tvořící nejvyšší bod ramene. Zde se lopatka spojuje s klíční kostí (akromioklavikulární kloub).

Havranní výběžek (Processus coracoideus)

Zahnutý výběžek směřující dopředu pod klíční kost. Slouží k úponu krátké hlavy bicepsu a prsních svalů.

Kloubní jamka (Cavitas glenoidalis)

Mělká jamka pro hlavici kosti pažní. Vzhledem k její mělké stavbě je ramenní kloub velmi pohyblivý, ale také náchylný k vykloubení.

Význam pro maséra

Jako masér musíš zajistit, aby lopatka byla "volná". Pokud svaly pod lopatkou nebo mezi lopatkami zatuhnou, lopatka se přitiskne k žebrům (adheze), což omezuje pohyb ramene a způsobuje chronické bolesti krční páteře. Zvláštní pozornost věnuj vnitřní hraně a dolnímu úhlu, kde se často tvoří bolestivé svalové uzlíky.