Nos (Nasus)

Nos je počáteční částí dýchací soustavy a zároveň sídlem čichového ústrojí. Slouží k čištění, oteplování a zvlhčování vdechovaného vzduchu.

1. Zevní nos (Nasus externus)

Viditelná část obličeje, jejíž tvar určují kosti a chrupavky.

• Kořen nosu (Radix nasi): Místo spojení s čelem.
• Hřbet nosu (Dorsum nasi): Horní část je tvořena nosními kostmi, dolní chrupavkou.
• Hrot nosu (Apex nasi): Volná špička nosu.
• Křídla nosní (Alae nasi): Ohraničují nosní otvory (nozdry).

2. Dutina nosní (Cavitas nasi)

Prostor rozdělený nosní přepážkou (Septum nasi) na dvě poloviny. Je vystlána sliznicí, která je bohatě prokrvená.

• Nosní skořepy (Conchae nasales): Tři kostěné výběžky (horní, střední, dolní), které zvětšují povrch sliznice pro lepší úpravu vzduchu.
• Čichové pole: Nachází se v nejhornější části dutiny. Obsahuje receptory pro vnímání pachů.

3. Vedlejší nosní dutiny (Sinus paranasales)

Dutiny vyplněné vzduchem uvnitř okolních kostí, které komunikují s nosní dutinou. Fungují jako rezonanční prostory při mluvení a snižují hmotnost lebky.

• Sinus maxillaris: Největší dutina v horní čelisti.
• Sinus frontalis: V kosti čelní (nad obočím).
• Sinus ethmoidalis: V kosti čichové (mezi očima).
• Sinus sphenoidalis: V kosti klínové (hluboko v lebce).

Význam pro maséra

Při masáži obličeje se zaměřujeme na oblast kolem nosních křídel a kořene nosu, kde můžeme jemným tlakem podpořit uvolnění dutin při rýmě. Napětí v nosním svalu (M. nasalis) a svalu štíttivém (M. procerus) u kořene nosu často doprovází stres a únavu očí. Uvolněním těchto svalů dochází k celkovému zjemnění výrazu a úlevě od tenze v čele.