Pohádka o šíleném drakovi

Byla jednou jedna země, ne obyčejná, byla to drakovémě. Tuhle zemi asi každý zná, ale málokdo tuší, že zde žil drak a ten byl tak šílený, že dělal ostatním drakům starosti. A tak se jednoho krásného dne stalo, že mocný král Drakovska Drakulin IV. povzdechl: „To snad už není pravda, ten náš drak Vyhlávka je tak prdlej, že to mlátí dveřma. Musíme něco udělat, jinak nás přestanou lidi brát vážně a budeme všem pro smích." V tu chvíli se ke králi přitočil rádce jménem Podlouch Křivolaký a tichounce králi napovídá: „Vaše veličenstvo, navrhuji, abychom ho vyslali do světa na zkušenou. Ať se naučí být normálním drakem."

Král s tím ihned souhlasil a nechal si zavolat toho prdlého draka a nařizuje mu: „Draku nejsi nejprdlejši, já tě ze své pozice krále království draků vysílám do světa, aby ses naučil být moudřejší." Drak měl z toho takovou radost, že začal létat po jeskyni a troubit jako na lesy. Král jen tak kroutil hlavou a když už to jančení trvalo delší dobu, zařval: „Ty jelito, leť do toho světa a pokus se ho celej nerozsekat!" Drak vyletěl z jeskyně jako namydlenej blesk a rozletěl se do světa.

Letěl si takhle asi dva dny, když mu v hlavě bliklo a on si uvědomil, že neví, co vlastně takovej drak na světě dělá. Posadil se tedy na první palouček a začal se škrábat na své hlavě. Kde se vzala, tu se vzala, najednou před drakem stojí opravdu překrásná, ale opravdu překrásná ošklivá princezna. Ta se takhle podívá na toho draka a povzdechne: „Jéééé ty jsi ale ošklivá kráva a kde jsi se tu vlastně vzala?" Drak se jedním okem podívá na tu princeznu a celej rozčílenej tím, že mu někdo narušuje myšlenkové pochody, zasyčí mezi zuby: „No počkej ty taky nejsi žádná krasavice a nejsem žádná kráva, ale drak."

Princezna se posadí před draka a povídá: „Co je to drak?" Drak na to: „To jsem já." Princezna: „Když ty jsi ty, tak kdo je ten drak?" Drak: „Já jsem já, ale taky drak." Princezna: „Nikdo nemůže být zároveň já a hned nato drak." Drak: „Kdybych já byl někým, že já jsem ty, ale že jsem drak." Princezna: „Tak tomu už v tuhle chvíli vůbec nepřestávám rozumět, ty nejsi já, ale ty jsi ty a drak je kdo?" Drak: „Jéééééééééééj, tak to je fakt hustý. Tady je někdo ještě víc jelito než já." Princezna se poškrábe na zarostlé bradě, chviličku se tváří, jako by snad myslela, a pak vyhrkne: „Ty si ze mě děláš snad srandu, pořád tady meleš něco o tom, že ty nejsi já, ale že ty jsi ty a že když ty jsi ty, tak jsi zároveň i drak a teď mi povídáš, že tu je ještě někdo jelito. Tak jak to je? Začínám mít pocit, že tu brzy bude dost velkej nával."

Drak: „Prosím tě, dej mi pokoj, ty jsi blbá jako štoudev a já mám dost svých starostí." Princezna se nafoukla, udělala čelem vzad a odkráčela někam do lesa. Drak ještě chviličku sedí, přemýšlí a nakonec si povzdechnu: „Se na to vykašlu, jsem v tom světě chviličku a už se tu z toho můžu zbláznit. Jestli jsou všechna stvoření na tomhle světě takhle blboučká, tak potěž." Rozztáhl křídla a vydal se na cestu zpátky. Po cestě si dal závazek, že už nebude takové jelito, aby snad zase někoho nenapadlo poslat ho do toho šíleného světa."

Zazvonil zvoneček, prdlejm drakům koneček.