Hrnečku vař

Kdysi dávno, no ono to zase tak dávno nebylo. Asi tak chvilku po revoluci, byla jedna rodinka. Bylo to období, kdy se do světa dostaly takové vymoženosti jako třeba mikrovlnná trouba a fritovací hrnec.

A tahle rodinka se rozhodla, že si právě takový fritovací hrnec pořídí, protože už je nebavilo všechno pálit na ohništi v kotlíku nebo na pánvi. Tak se vydali do prvního obchodu s elektronikou a po delším vybírání si opravdu hrnec zakoupili. Plni radosti a důvěry v sebe sama ho přinesli domů a zahájili rozbalování. Jakmile bylo vše úspěšně dokončeno, tak celý nadšený nacpali do hrnce, co se dalo a co doma našli.

Otočili knoflíkem a čekali, co se bude dít. Asi po půl hodině, kdy se opravdu nic nedělo, se hlava rodiny Pepa poškrábal na hlavě a povídá: „Tak takhle asi ne, něco je fakt špatně." Chvíli zkoušel do hrnce pobouchávat ze všech stran, a když to nepomáhalo, uchýlil se k zakřičení: „Hrnečku, hrnečku vař!"

Jóóó, ale hrnec, jak už to tak bývá... nic, ale absolutně nic. Rodinka si sedla k stolu a dali hlavy dohromady. Po třech hodinách, kdy si opravdu lámali hlavu, kde je zrada, povídá Pepa: „No nic Jaruno, nedá se nic dělat, ten hrnec je prostě v háji."

Jaruna byla celá smutná, že tak dobrej kup a hned nějaká komplikace. Začala plakat a štkát: „Já to věděla, že to nebude tak jednoduché."

A tak milej hrnec vyprázdnili a kompletně zabalili. Krabici popadli do teplých a upalovali do onoho elektronického obchodu. Hnedle od dveří hůlkají na prodavače: „Jééééj, ten hrnec, co jste nám prodali, nefunguje!"

Prodavač se s nechutí podívá na rodinku, převezme od nich hrnec. Po rozbalení jej zapojí do zásuvky a ejhle – hrnec se rozsvítil všelijakými kontrolkami. Prodavač se zahledí na ty trouby a ušklíbne se: „Že nefunguje?"

Celá rodinka ihned zrudla. Tak banální věc, jako zapnout hrnec do elektriky, to je nenapadlo. Hrnec se opět ocitl v náručí milé rodinky.

Jaruna jej ihned zase naládovala vším, co kde ponacházela, otočila knoflíkem a hrnec začal pracovat.

Rodinka jásá a tancuje okolo hrnce. Po tomto rituálu se všichni rozešli po své práci a nechali milej hrnec svému osudu. No a jelikož do něj nasekali všechno, co se dalo, včetně prášku do pečiva, si umíte dovést představit, co hrnec vytvořil. Po hodině nekontrolovaného vaření začal bublat a všechno, co v něm bylo, vybublalo pěkně ven.

Za chvíli toho byla plná kuchyně, předsíň a nakonec se to vyvalilo i ven. Pepa, který si toho všiml jako první a zbledl situací, začal řvát: „Hrnečku, hrnečku dost!" Jenže hrneček si z toho moc nedělal a vyváděl klidně dál. Asi by to všechno dopadlo ještě hůř, ale jakmile se tahle hnusná kaše dostala do obvodů, milej hrnec vyzkratoval a tím byl konec s vařením. Výsledek? Naše rodinka se opět vrátila k ohništi a starému osvědčenému kotlíku.

Zazvonil koneček, už nechceme hrneček.