Byl jednou jeden chlapeček a ten se jmenoval Smolíček. A tohoto chlapečka, jednoho krásného, příliš dusného dne, jeho rodiče zapomněli před obchodím domem IKEA.
Teď si určitě říkáš , ?jééééé chudáček chlapeček?, ale on si z toho moc nedělal, protože byl sice maličkej, ale už tak maličkej, byl strašně statečnej. Chviličku se jen tak bez cíle potuloval a v hlavičce mu jela jen jedna hláška "No nic si z toho dělat nebudu, stejně si nepamatuju své příjmení, tak co bych asi tak policii řekl".
A jak se tak potuluje, najednou kouká okolo sebe a zjišťuje že je v hlubokem lese. Posadí se na pařez, že si trochu odpočine. Najednou kde se vzal tu se vzal před ním stojí jelen, se zlatejma parohama. Jelen na něj chviličku jen tak čučí a pak povídá. "Vídím že jsi tady sám, tak co kdyby jsi šel se mnou do mého bejváčku"?
Smolíček se na něj podívá a říká, "Hmmmm tak tím asi nic neztratím, stejně nemám kam jít". A tak se vydal s jelenem k jeho domečku.
Ty se asi teď pěkně ofrňuješ, co je to za kravinu, malej kluk a adoptoval ho jelen? No co, když můžou malého kluka vychovávat, opice, nebo vlci, tak proč by nemohl jelen? A navíc tady opice, ani vlci nežijou.
Žili si spokojeně v lese a Smolíček našel v jelenovi druhého taťku a opačně jelen našel v Smolíčkovi synka kterého nikdy neměl. Protože byl Smolíček pořád malinkej a protože si stejně nepamatoval své příjmení, začal mu jelen říkat Smolíček Pacholíček. Tady bych asi pohádku mohl zakončit, a vše by bylo krásné, a dopadlo by vše co nejleépe, ale takovej život není. Ten se s nikým nepáře.
Tak se stalo, že se jednou přede dveřmi zjevili tři chlapiska a už buší na dvířka. "Smolíčku Pacholíčku, otevři nám svou světničku, jen co ti to vyřídíme, tak hned zase půjdeme".
Smolíček otevřel a vpustil chlapy v oblecích do bytu. Jeden, byl asi nejstarší, hned spustil. "Vy nás asi neznáte, my jsme JEZing".
Smolíček, vyvalil oči a kouká na ně jako z jara. Chlápek to hned pochopil a s úsměvem na tváři začne vysvětlovat. "JEZing, znamená Jasná Evropská Značka a protože jsme všichni právníci a tedy i inženýři, máme na konci to ing".
"Tak a teď proč jsme přišli. Zjistili jsme, že vaše příjmení užíváte neoprávněně a že se na něj vztahuje již zaregistrovaná obchodní značka". "Proto vás jménem našeho klienta žádáme, abyste si jméno změnil, třeba na Tvaroháček, jinak budeme nuceni s vámi podstoupit soudní spor".
Na závěr nechali na stole svazek papírů a všichni se se Smolíčkem rozloučili, a tak jak přišli tak zase odešli.
Smolíček byl moc smutnej a když už se o něj pokoušela deprese, začal volat. "Za hory, za doly, Donaldovi dolary, jelene kdepak jsi, Smolíček je v depresi".
Z ničeho nic se před Smolíčkem zjevil jeho jelen a začal se vyptávat, co že se mu to vlastně stalo. Smolíček mu vše po pravdě vylíčil a pak se rozplakal. Jelen ho kopíýkem hladil po hlavičce a druhým se drbal na své bradě. Nakonec povídá "Nic si z toho Smolíčku nedělej, my ten soud vyhrajem".
A tak se stalo.
Jelen se Smolíčkem se pustili do soudního sporu. Nebudu ti nalhávat, bylo to vyčerpávající a zdlouhavé. Plno právníků si nad tím lámalo hlavu, ale co bylo asi nejhorší, že každá sranda něco stojí. Jelen přišel o své zlaté parohy, které vložil do soudního sporu.
Ale aby všechno neskončilo špatně, milé dítě. Smolíček s jelenem ten soudní spor vyhráli a tím nám zůstala i ta oficiální pohádka O Smolíčkovi Pacholíčkovi, jen jelen už nemá své zlaté parohy, ale jen náhražku, tedy z kompozitních nanovláken.
Zazvonil zvoneček, radost má náš Smolíček.