Rákosníček

Za mlhou, že by se dala krájet, a možná ještě trochu dál, je malej rybníček. Ten kdo by čekal skutku neposedu, tedy Rákosníčka, je vedle jak ta jedle. On tam tedy skřítek je, dokonce je i neposednej, ale není to Rákosníček, ale Rákosníček. Mezi námi zvířaty, tedy Vietnamčík.

No a tenhle Rákosníček si na tom svém rybníčku, tedy abych správně popisoval závodním poli, pěstoval rýži. Byl tam již spoustu let a pořád si tam pěstoval rýži. To co vypěstoval, to si také snědl a při každé takové příležitosti, si ručičkama natáhl oči. Proto mají Vietnamci šikmá očka.

No a ten náš Rákosníček se jednou rozhodl že už rýži pěstovat nebude, že ho od samého ohýbání bolí záda a z té studené vody má revma v nohou. A tak se sebral zabalil si pár věcí a vydal se pěšky na cestu. Vzal to přes Polsko, kde za poslední ušetřené peníze nakoupil luxusní hodinky, podřadné parfémy a spoustu jiných bezcenných krámů a pokračoval v cestě. Po několika měsíčním putování, kde se vzala, tu se vzala země, kde zákony, byly volnější a celníci tak důsledně neprohledávali nové příchozí. Prostě zjevil se v českém království.

Rozhlédl se a povídá sám sobě: „Tak tady se mi to líbí, tady se usadím a rozjedu business." Stalo se tak, jak řekl. Usadil se v českém království a začal obchodovat. Po několika letech obchodování a prodávání krámů za velké peníze, byl na tom tak dobře že přestal chodit pěšky, ale začal jezdit v BMW a bydlel v honosném domě s bazénem na zahradě. Takže z jeho starého života mu zbylo to brouzdání ve vodě, jen s tím rozdílem že si nohy neplácal ve studené, ale teplé vodě.

Konec za stopadesát dobrý všechno dobrý.