Pohádka o pozlacené rybce

Byl jednou jeden rybář a ten bydlel na břehu velkého jezera. Každé ráno vyrážel na vodu, aby nachytal nějaké ty ryby. Byla to jeho obživa.

Jednoho krásného, slunného rána opět usedl do loďky a vyrazil na lov ryb. Seděl v loďce, už delší dobu a ani ploutvička se neobjevila. Když už tam seděl celé dopoledne a začal si již zoufat, začala se mu udička podivně házet. Zabral a začal tahat. Po delším zápase, vytáhl na palubu loďky rybu.

Nebyla to ale obyčejná rybka, v jeho očích se zdála být zlatá. A tak si vzpomněl na pohádku ze svého dětství a povídá: „Zlatá rybko, když mi splníš tři přání, tak tě pustím zpátky do vody."

Rybka zakoulela očima a odpovídá: „Odkdy jsi ty spadl z nebe rybáři? Zlato je dneska moc drahý, proto jsem jen pozlacená." Rybář se zachmouřil, podrbal se na bradě a povídá: „Zlatá, nebo pozlacená, to je celkem jedno, když mi splníš ty přání, tak tě vrátím do vody."

Rybka otočila oči v sloup, nadechla se a zaštěkala: „Vy lidi, vy byste pořád chtěli plnit nějaká přání. Ti říkám, že jsem jenom pozlacená, ale že jsi to ty, tak ti splním jedno. Tak si ho prosím pořádně rozmysli, ať si pak nestěžuješ, že jsem tě ošidila."

Rybář na ni kouká, usilovně přemýšlí a nakonec povídá: „Pozlacená rybko, přál bych si krásný dům. Ale opravdu velký, krásný dům. Ne, ne! Chtěl bych krásný, velký dům plný krásných pokojů!"

Rybka se zakřenila, hlavou jí proletěla myšlenka... „Počkej ty rybáři, to ti ukážu." Na rybáře se usměje a povídá: „Tvé přání bude splněno. Teď mě hoď do vody a vesluj ke břehu, sám uvidíš, jaký dům jsem ti připravila."

Rybář rybu hodí do vody a vesluje nazpátky. Když dorazí ke břehu, kouká, barák jako kráva, velkej a nádhernej. Rybář si promne ruce a povídá sám sobě: „To jsem měl dneska, ale krásnej den."

Humor ho ale hned přešel, to když otevřel dveře a za nimi stál chlápek a povídá: „Dobrý den, já jsem od Hypoteční banky a potřebuji od vás dva podpisy." Rybář si pomyslel: „Aha, asi nějaká formalitka," vezme do ruky pero a podepíše se. Když chlápek odejde a rybář si pročte papíry, zjistí, že právě podepsal hypotéku na čtyřicet let a měsíční splátka činí dvanáct tisíc. V tu ránu se o něj začal pokoušet infarkt. Když se po nějaké době uklidnil, řekne sám sobě: „Tak to ne, takhle ne, to tak nenechám," sedne do loďky a vesluje do prostřed jezera. Nahodí udičku a čeká.

Asi po hodině se na udici chytne ryba. Rybář táhne a v duchu se modlí, ať je to ta pozlacená mrcha. A hele, ona je opravdu na konci pozlacená ryba. Ta jakmile zahlédne rybáře, hned ví, že je zle. Začne proto rybáře prosit a ubezpečovat: „Rybáři, prosím tě neubližuj mi a pusť mě prosím do vody." Rybář se usměje a povídá: „Jasně já tě pustím, ale až když mi odmažeš ten malej dluh a splníš mi ještě jedno přání." Ryba se zamračí a pak povídá: „Dobře, staniž se jak říkáš."

Hypotéka rybáři zmizela a začne na dalším přání. „Já bych si přál, aby jsi mi udělala v bance nikdy nevyčerpatelné konto." Rybka luskne ploutvičkou a je zařízeno. Od té doby už rybář nemusí vyjíždět na vodu, aby vydělal peníze. Žije si ve svém velkém baráku a o peníze nemá nouzi.

Zazvonil zvoneček a pohádky je koneček.