Bylo, nebylo jednou jedno království. Myslím že se jmenovalo Czech Republic a v něm žil jeden rytíř. Ten rytíř, díky své usilovné práci a částečně díky svým předkům, nashromáždil velké bohatství. Pak ale přišla zlá doba a po převratu a bitvě u Kampeliček, rytíř přišel o všechno.
Byl z toho tak nešťastnej a smutnej že nejedl a nepil několik dní. Jednoho krásného rána, se probudil a říká si: "Půjdu a nabydu znovu nějaké jmění." A tak zavolal svého sluhu, tedy toho posledního který mu zbyl a říká mu: "Osedlej mi koně a připrav zbroj." Sluha se pokloní a s drzým úsměvem na tváři odpovídá. Pane, pokud mě paměť neklame, tak posledního koně jsme snědli někdy loni v létě a zbroj jsme před třemi lety dali do zastavárny. Dosud se nám nepovedlo jí vyplatit. Rytíř se zachmuřil a z kapsičky vyndal posledních pět peněz. Hodil je sluhovi se slovy: Sežeň mi koně a přestaň frfňat."
Sluha se pokloňil a se šklebem na tváři zmizel. Když se rytíř ustrojil a přišel na nádvoří, z hrůzou zjistil, že mu sluha sehnal pouze dětského dřevěného koně. Rytíř se rozčílil, jestli si snad sluha opravdu z něho nedělá prču. Sluha se pokloní a povídá: "Milej pane, to je jedinej kůň v cenové relaci, ale má to i dobrou stránku dvě kačky jsem ušetřil." Rytíř tedy rezignoval, nasedl na svého oře a vyrazil na cestu. Jelikož byl, ale svým blahobytem tak zhýčkaný, uběhl asi tak ..... čtyřicet metrů a byl vysílen. Sedl si tedy na pařez a začal se litovat, jako správnej chlap.
V tu chvíli se nebe zatáhlo a na kraj padla mlha. Ty z té mlhy vystoupila postava. Rytíř se na ní zadívá a povídá, jéééé kouzelná babičko ty mi určitě pomůžeš z mích nesnází. Postava se zakaboní a rychle odpoví. Ty nejenom že jsi chudej, ty jsi ještě ke všemu slepej a co je ze všeho nejhorší a čeho máš asi tak nejvíc jsi pěkně blbej. Chvilku se vrtěla a pak dodala. Ty jsi tak blbej, že kvůli své hlouposti nevidíš přes psa na tramvaj.
Já přeci nejsem žádná babička, je mi třicet a už vůbec nejsem kouzelná, ale obyčená účetní. Rytíř na ní civí a po chvíli povídá, tak to jsem milá účetní pěkně v háji. Ty mi asi moc nepomůžeš.
Ůčetní se zašklebí a povídá, já ti naopak pomůžu víc než sei myslíš ty troubo. A začala vysvětlovat rytíři co má udělat. Rytíř dle jejích slov založil firmu Hermelím s.r.o. a začal pod vedení své účetní vydělávat peníze. Do tří let se tak vzchopil že o něm věděl celej svět. A své slavné sídlo pojmenoval Vrabčí hnízdo. Byl své dobré účetní tak vděčnej a snad se do ní i po celé té době zamiloval, že si jí nakonec i vzal.
V této části by mohla pohádka milé dítě skončit a všichni by byli spokojeni a žili by si tam až do smrti, ale tak to není. Ona naše milá účetní, teď už jí snad i můžu pojmenovat Jana Krásnopočasová, nejdřív celej majetek našeho rytíře přepsala na sebe, tím ho docela oškubala a pak jej vykopla na ulici. No a žije si až do dnes v blahobytu. Určitě se ptáš co se stalo s rytířem? Ten pracuje pro MěÚ v Praze, jako zametač chodníků.
Zazvonil zvoneček, rytíř je fakt blbeček.