Kterak rytíř ke svému bohatství přišel

Bylo, nebylo jedno království. Myslím, že se jmenovalo Czech Republic a v něm žil jeden rytíř. Ten rytíř, díky své usilovné práci a částečně díky svým předkům, nashromáždil velké bohatství. Pak ale přišla zlá doba a po převratu a bitvě u Kampeliček, rytíř přišel o všechno.

Byl z toho tak nešťastnej a smutnej, že nejedl a nepil několik dní. Jednoho krásného rána, se probudil a řekl si: „Půjdu a nabudu znovu nějaké jmění." A tak zavolal svého sluhu, tedy toho posledního, který mu zbyl a řekl mu: „Osedlej mi koně a připrav zbroj." Sluha se poklonil a s drzým úsměvem na tváři odpovídá: „Pane, pokud mi paměť neklame, tak posledního koně jsme snědli někdy loni v létě a zbroj jsme před třemi lety dali do zastavárny. Dosud se nám nepodařilo ji vyplatit." Rytíř se zachmouřil a z kapsy vytáhl posledních pět peněz. Hodil je sluhovi se slovy: „Sežeň mi koně a přestaň frflat."

Sluha se poklonil a se šklebem na tváři zmizel. Když se rytíř ustrojil a přišel na nádvoří, s hrůzou zjistil, že mu sluha sehnal pouze dětského dřevěného koně. Rytíř se rozhněval, jestli si snad sluha opravdu z něho nedělá prdel. Sluha se poklonil a odpovídá: „Milej pane, to je jedinej kůň v cenové relaci, ale má to i dobrou stránku věci – žere míň než jsem vyčetl."

Rytíř tedy rezignoval, nasedl na svýho oře a vyrazil na cestu. Jelikož byl, ale svým blahobytem tak zhýčkán, uběhl asi tak... čtyřicet metrů a byl vysílen. Sedl si tedy na pařez a začal se litovat, jako správnej chlap.

V tu chvíli se nebe zatáhlo a na kraj padla mlha. Tu z té mlhy vystoupila postava. Rytíř se na ni zadívá a povídá: „Jééé kouzelná babičko ty mi určitě pomůžeš z mých nesnází." Postava se zakloní a rychle odpovídá: „Ty nejenom že jsi chudej, ty jsi ještě ke všemu slepej a co je ze všeho nejhorší a čeho máš asi tak nejvíc – jsi pěkně blbej." Chvilku se vrtěla a pak dodala: „Ty jsi tak blbej, že kvůli své hlouposti nevidíš přes psa na tramvaj."

„Já přeci nejsem žádná babička, je mi třicet a vůbec nejsem kouzelná, ale obyčejná účetní." Rytíř na ni civí a po chvíli povídá: „Tak to jsem milá účetní pěkně v háji. Ty mi asi moc nepomůžeš."

Účetní se zašklebí a povídá: „Já ti naopak pomůžu víc než si myslíš ty troubo." A začala vysvětlovat rytíři, co má udělat. Rytíř dle jejích slov založil firmu Hermelín s.r.o. a začal pod vedením své účetní vydělávat peníze. Do tří let se tak vzchopil, že o něm věděl celej svět. A svý slavné sídlo pojmenoval Vrabčí hnízdo. Byl své dobré účetní tak vděčnej a snad se do ní i po celé té době zamiloval, že si ji nakonec i vzal.

V této části by mohla pohádka milé děti skončit a všichni by byli spokojeni a žili by si tam až do smrti, ale tak to není. Ona naše milá účetní, tu už ji snad i můžu pojmenovat Jana Krásnopodpasová, nejdřív celej majetek našeho rytíře přepsala na sebe, tím ho docela oškubala a pak jej vykopla na ulici. No a žije si až do dnes v blahobytu. Určitě se ptáš, co se stalo s rytířem? Ten pracuje pro Magistrát v Praze, jako zametač chodníků.

Zazvonil zvoneček, rytíř je fakt blbeček.