O Sněhurce a 7 Dwarves

Bylo jednou jedno království a v něm žila zlá královna. Ta měla nevlastní dceru Sněhurku. Ano skutečně a naprosto přesně se nepletete, naše Sněhurka je tak nějak podobná té staré dobré Sněhurce.

Tak abych navázal kde jsem přestal. Královna nejen že byla zlá, ale byla i ošklivá a co je nejhorší, byla to čarodějnice. Od chvíle kdy zemřel král, dávala tahle potvora naší milé Sněhurce najevo, jak hrozně ji nemá ráda a že se s ní nebude dělit o vládu nad královstvím.

Každý večer si královna zalezla do kamrlíku, kde měla High-Tech kouzelné zrcadlo a provedla kouzelný soustisk kláves. Asi takhle: „Zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější, povídej a nekacej." Ještě že to jsem nějak překombinoval. Ta královna by musela být jako chobotnice, ale co já vím, možná by to dala i bez chapadel.

A zrcadlo jí vždy odpovídalo: „Vy královnosti, vy přesnadnosti, vy jste ta nejkrásnější a nad vás není."

V den Sněhurčiných osmnáctých narozenin, které jí samozřejmě pokazila jak jen mohla, si opět zalezla do kamrlíku a stiskla tu kouzelnou klávesovou zkratku. V zrcadle zapraskalo, zapískalo, zavonělo a nakonec se celé zrcadlo rozchechtalo: „Prý kdo je na světě nejkrásnější?? No tak ty určitě ne!!" Hurónský smích a potom výčet těch nejkrásnějších lidí na celém světě, ale co bylo nejhorší, na prvním místě byla Sněhurka.

Královna vzteky zrudla, zezezelnala a na závěr i zfialověla. A když už si myslela že to je její poslední chvilka, opět popadla dech a milé zrcadlo rozsekala na malé kousíčky. By mě fakt zajímalo, kde sežene nový zrcadlo, když na novou komunikační pomůcku má nárok až za sto let.

No nicméně, když už byla v ráži vyhnala Sněhurku, pryč ze zámku a pevně doufala že ta zahyne v lese.

Sněhurka plakala a chviličku si opravdu nevěděla rady, ale po chvíli si vzpomněla na svá dětská léta, kdy byla členkou pionýra, nárda, junáka a skauta a spousty jiných organizací. Co jí snad chybělo bylo Bratrstvo kočičí pracky, tam se díky plnému stavu nedostala.

Sedla si tedy na pařez a začala přemýšlet co by asi tak dělali její instruktoři. Náhle jí v hlavě probleskla myšlenka. Padla na kolena, čumák zabořila až pomalu do hlíny a začala čmuchat. Po chvíli, kdy už měla plnej čumák mravenců, listí, jehličí a bůhví čeho ještě, se postavila opět na nohy a se spoustou nadávek si řekla že tudy cesta nevede. Chvíli jen tak přešlapovala a poté po vzoru rudých bratrů (Čejenů) začala hledat stopy v trávě.

Co si asi tak vystopovala, co myslíš milé dítko? Ne bůh mamuta, medvěda grizzlyho, nebo snad stádo buvolů? Hmmmm, ani jedno, ani druhé. Narazila na chaloupku uprostřed lesa. V té chaloupce žili trpaslíci, v dnešní době se jim říká dwarf. Ti na tu holku chvíli koukali jak svatý dál a nevím komu, ale vzápětí se s ní skamarádili a přijali ji mezi sebe. Jakmile jim Sněhurka vypověděla celý svůj příběh, tak se trpaslíci zamysleli a po chviličce, kdy už si Sněhurka začala myslet, že jim ty malé hlavičky celé shoří, tak se jim z nich tak kouřilo, povídá ten nejstarší: „To bude v pohodě, jasně že to bude OK, jen si dej bacha, ta stará rakev ze zámku ti stejně nedá pokoj, jakmile se dozví že jsi přežila."

Sněhurka se posadila a začala potichounku štkát. „A na co si mám dávat pozor, jak poznám že se po mně zase jde?"

Ten nejstarší povídá: „No v pohádce to zkoušela přes otrávený jablko, ale vzhledem k tomu že za otravu jídla může dostat až 15 let natvrdo, jablkem na tebe nepůjde." Snažili se jak se snažili, na nic kloudného stejně nepřišli. A tak to nechali být.

Uplynulo několik měsíců následně i pár let a nakonec i těch sto let a královna si pořídila na státní ztráty nové zrcadlo. Rozbalila jej a hned zapnula, no a samozřejmě vyťukala klávesovou zkratku.

Tohle zrcadlo se nechechtalo, ale okamžitě vychrlilo: „Na tomto světě díky dermacolů, oriflame a častým návštěvám KFC a McDonalds je nejkrásnější Sněhurka."

V průběhu dvou set let se jí už podruhé o čarodějnici pokusil infarkt, ale jak už to tak bývá ti zlí mají tuhý kořen, a tak to zase rozdejchala a začala vymýšlet plán jak se zbavit Sněhurky. Vzala z košíku to největší jablko a vpíchla do něj ten nejjedovatější jed. Ten byl tak jedovatej, že i to jablko zmodralo.

Královna se nalíčila, hihihihi to je ale kravina. Za těch sto let, se z ní stala opravdu čarodějnice, že měla problém poznat sama sebe. Takže oprava. Bez líčení popadla to jablko, které mezitím změnilo barvu na fialovou a vydala se podle souřadnic které jí podalo zrcadlo na cestu k Sněhurce.

Sněhurka právě čučela z okna chaloupky, když kde se vzala tu se vzala stojí před ní babička a podává jablko kriticky žluté barvy. Naše hlavní hrdinka se na něj dívá a v hlavě jí jede: „V té předchozí, jak se ona to jmenovala, hmmm, no to je jedno, taky otrávili jablkem." Ale když už se chystala říci že si to krásně purpurové jablko nevezme, probleskla jí hlavou námitka. „Nebudu hloupá, takové krásné jablko, co každou chvíli mění barvu a navíc nikdo nemůže bejt tak blbej, aby provedl dvakrát stejnou otravovačku."

A tak si jablko od čarodějnice vzala, ani nepoděkovala a hned se do něj zakousla. Královna si před ni sedla na lavičku a s úsměvem ji pozorovala. Jenže, ten úsměv jí asi tak po pěti minutách z ksichtu zmizel, jelikož Sněhurka jablko zbodla i s ohryzkem, olízla si prsty a v klidu zalezla do chaloupky.

Abych ti to milé dítě vysvětlil. Ona ta naše Sněhurka za celej svůj život do sebe naprala takovou spoustu jedů, jako třeba přepálenej omastek, že jí takové otrávené jablko absolutně nemohlo rozhodit.

A co se stalo s královnou? To je opravdu jednoduché. Když zjistila, že její plán nevyšel a že by snad měla vymyslet něco dalšího, tak jí to tak rozčílilo, že jí to srdce opravdu puklo. No a je klid.

Ti starší, kteří četli pohádku o Sněhurce, budou teď namítat: „A co princ? Kde je nějakej ten princ, co zachránil Sněhurku??" Tak i na tuhle otázku vám odpovím. Každá alespoň trošičku rozumná princezna, by vám řekla, vy frňálové, že princové jsou na draka.

Nejdřív by musela být svatba, ani nebudu vypočítávat kolik by to stálo peněz. Chviličku by to manželství snad i klapalo, ale nakonec by přišel rozvod a s tím i neustálé tahanice o majetek. Dejte pokoj, takhle je to lepší.

Zazvonil zvoneček Sněhurka, má klídeček.