Příběh jedné Velkoořechové

Zápis ze zasedání Velkoořechovského společenství – VS

Jmenuji se Zikmund ric Kvákenrejn a jsem nejvýznamnějším představitelem VS a toto je zápis ze zasedání všech vazalů našeho sdružení. Píše se rok léta páně osmnáctistého devadesátého pátého po Kristu.

Prezentace:
Že třicet tři zástupců se dostavilo na toto jednání včera má pět účastníků. To ale vůbec nevadí, proplaceno to mají a stejně by s návrhy, které hodlám předložit, nic moc neudělali. Mezi účastníky jsou Špán cher Chrundimbal, Raimund fon Netáhlung a ti ostatní jsou tak bezvýznamní, že je škoda inkoustu je zde vypisovat.

Zahajuji tedy řešení problémů v našem veleváženém Velkoořechově. Čas Zahájení je 13:00. Pracovní doba je sice od osmi, ale kdo by tak brzy v nečeskoslovenskou hodinu vstával.

Níže jsou vypsány jednotlivé body programu ke schválení, které doprovází i můj vlastní proslov.

Dostala se mi do ruky, a to upozorňuji čirou náhodou, Dalimilova kronika a s ní i spousta dalších nesmyslů. Proč náhodou? Protože ze zásady nic co nenapsali já, nečtu. Jakmile jsem se začetl do dříve psaných textů, byl jsem hrozen. Co je komu do toho, kdy se kdo narodil, co vytvořil? Proto aby se již v čase budoucím nic dalšího neopakovalo a abychom předešli jakýmkoli soudním sporům o sdílení citlivých údajů, navrhuji založit kontrolní úřad: Brutálně Uhozené Zabezpečení Evidence Rukopisů. Ve zkratce BUZER.

Nechávám hlasovat. Jeden pro, zbytek proti. Schváleno a můžeme postoupit dále.

Druhým bodem na programu je problém v nepřehlednosti odevzdávaných dávek Velkoořechovskému Společenství. Jelikož si někteří menší řemeslníci schovávají zlaté groše pod polštář a neodvádějí tím větší daně, navrhuji zavést PET, tedy Psanou Evidenci Tržeb. Tím se pro příští roky vyhneme tomu, že by si snad menší cechy mohly ulejvat prachy do strožoku. Ono to sice bude mít vliv jen na ty menší řemeslníky, jelikož ti větší si stejně najdou možnost jak panstvo očůrat, ale proč bychom si nemohli dovolit nějaký ten opruz. Prostě kdo má dost, bude mít ještě víc a z těch ostatních sedřeme kůži.

Nechávám hlasovat. Jeden pro, zbytek proti. Schváleno a jedeme dál.

Jelikož se nám nějak moc rozmohly různé nemoci a jiné neduhy, a není možnost nějak kontrolovat, kolik zlatáků jde na jednotlivé lazary, navrhuji aby pro příští léta každý klášter, hospic a jiná tomu určená organizace, vypisovali pergamentoformuláře na jednotlivé postižené. Zatím tedy nemám absolutně páru, jak by měly tyto pergamentoformuláře vypadat, ale mám jasno, že jich bude asi tak sto.

Než je tedy jeptišky nebo tomu určené osoby se zdravotním nezpůsobilým lazarem vyplní, je přesně vyzkoumáno, že daná osoba dříve odejde na onen svět. Tím razantně omezíme výdaje z Velkoořechovské kasy.

Nechávám hlasovat, tři pro, zbytek proti. Schváleno a jedeme dál.

No jedeme dál, ono už asi není co řešit. Vše co jsem chtěl, jsem si prosadil. V první řadě se sice ozval Jeník z Republiky a prudil s nějakou místní lihovinou a nárokem na péči pro jejich název a ještě do toho motá brusinky. Jenže co je mi do nějakého vazala ze země, o které ani netuším, kde leží a je tak malá, že ani na té největší mapě moc vidět není. Natož jak se má jmenovat. Proto, ještě tomuto trpaslíkovi odebereme název lihoviny a ty brusinky, co se o ně tak pere. To sice bych byl škodolibej, ale jen tak z principu. Ony ty naše věci prodáme někomu, kdo je větší a dá víc peněz, žádná privilegia z času minulých mě vůbec nezajímají.

Kdo je pro? Já! Tím je to vyřešeno a můžeme jít na oběd.

Toto shromáždění dopadlo dobře, vše jsem si prosadil a co jsem dnes nezměnil, protlačím jindy. Díky za účast a nezapomeňte si vyzvednout odměnu za přítomnost při jednání.

Copak asi z toho plyne? „Že ten kdo má moc, bude mít ještě víc. Čest a síla není v kurzu a když se dva perou, postav se na stranu silnějšího."