O začarovaném zámku

Bylo, nebylo jedno velké město a v něm stál zámek. Ty si asi teď určitě říkáš, co je tohle za pohádku, vždyť všude jsou nějaké zámky. To je sice pravda, ale tenhle zámek nebyl jen tak obyčejný zámek, byl začarovaný.

No a v tomhle zámku byla spousta komnat a v nich dřepěli na svých mohutných zadcích strašidla. Každá ta komnata spadala pod jiný kouzelný rezort a tím se také lišila ta strašidla.

Jednoho pošmourného dne se do tohoto zámku vydala jedna hodná holčička, aby jí tam pomohli s nějakou věcí. Nebudu ti vyprávět, že den před návštěvou tohoto zámku byla holčička celá vystrašená a celá znechucená. Již věděla, jak strašidla v zámku fungují a že ji zase budou celý dopoledne dusit.

Vyrazila tedy na cestu a již při příchodu jí bylo jasné, že dneska ten den vskutku bude nekonečnej. Hned u první komnaty sedělo asi dvacet stejných chudáků, kteří čekali na to, až si strašidlo za dveřmi usmyslí a vpustí je dovnitř... Po několika hodinách čekání na to, až strašidlo vyvolá naši holčičku, aby vstoupila, byla tak vystresovaná, že si myslela, že už radši odejde.

A v tom se to stalo. Otevřely se dveře a zaznělo: „Další!" Holčička vstoupila a naproti ní sedí paní Hejkalová, která se na ni podívá svým ostrým, nepříjemným pohledem a zaskřehotá: „Co chcete?" Holčička vybalí z tašky pergameny a položí je před paní Hejkalovou. Ta hned spustí: „Tohle nemáte vyplněno, tohle jste nedodala, tohle nemůžete, na tohle nemáte nárok!" Holčička se choulí do klubíčka a pípne: „Můžete mi prosím poradit a pomoci?" Hejkalová opět zaštěká: „Nemůžu, protože vaše pergameny nespadají pod můj kouzelný rezort, běžte do dveří číslo 1036!"

Holčička se sebere a odcupitá do oněch dveří. Zde sedí pan Drákula a není o nic lepší než paní Hejkalová. Když už holčičku posílají snad do dvacátých dveří, tak si celá smutná a utahaná sedne na bobek na chodbě a dá se do pláče.

Tu náhle, kde se vzala, odněkud se vynořila stará babička, pohladí holčičku po hlavičce a dá se do utěšování. Holčička jí vypoví své trápení a požádá babičku o pomoc. Babička se usměje a odpovídá: „Milé zlatíčko, tohle je začarovaný zámek a ty strašidla jiná nebudou." Holčička: „Ale babičko, co mám tedy dělat, já ty pergameny musím někam předat, jinak na mě přijde zlej drak Finančulák." Babička se zamyslí, sáhne do kapsáře a vytáhne z něj úplatek.

Podá ho holčičce a odpovídá: „Dobře mě poslouchej zlatíčko, tohle je kouzelný úplatek. Seber se a jdi do prvních dveří, kde jsi byla, a použij ho. Uvidíš, jak mocné kouzlo to je." Holčička poslechla a podle rady babičky, vždy když šla do zámku a někdo se jí snažil klást klacky pod nohy, vytáhla kouzelný úplatek a ukázala na strašidlo. To se rázem změnilo k dobrému a vše holčičce rádo vyhovělo.

Od té doby už neměla holčička se strašidly problémy a vždy prošla tak, jak chtěla. Zazvonil zvonec, strašidlům je konec.

Poučení: Jakmile nemáš kouzelný úplatek, tak se se strašidly moc nedomluvíš.