Bylo, nebylo jednou jedno větší město a v něm stál zámek. Ty si asi teď určitě říkáš co je tohle za pohádku, vždyť všude jsou nějaké zámky. To je sice pravda, ale tenhel zámek nebyl jen tak obyčejný zámek, byl začarovanej. No a v tomhle zámku byla spousta komnat a v nich dřepěli na svých mohutných zadcích strašidla. Každá ta komnata spadala pod jiný kouzelný rezort a tím se také lišila ta strašidla.
Jednoho příliš pošmurného dne se do tohoto zámku vydala jedna hodná holčička, aby jí tam pomohli s nějakou věcí. Nebudu ti vyprávět že den před návštěvou tohoto zámku, byla holčička celá vystrašená a celá znechucená. Již věděla jak strašidla v zámku fungují a že jí zase budou celé dopoledne děsit. Vyrazila tedy na cestu a již při příchodu, jí bylo jasné že dneska ten den hrůzy bude nekonečnej. Hned u první komnaty, sedělo asi dvacet stejných chudáků, kteří čekali na to, až si strašidlo za dveřmi usmyslí a vpustí je dovnitř.. ??. Po několika hodinkách čekání na to až strašidlo vyzve naší holčičku, aby vstoupila, byla tak vystresovaná že si myslela že už radši odejde. A v tom se to stalo. Otevřou se dveře a zazní ?Další?? Holčička vstoupila a na proti ní sedí paní Hejkalová, která se na ní podívá svým ostrým, nepříjemným pohledem a zaskřehotá. ?Co chcete?? Holčička vybalí z taštičky pergameny a položí je před paní Hejkalovou. Ta hned spustí: ?Tohle nemáte vyplněno, tohle jste nedodala, tohle nemůžete, na tohle nemáte nárok.? Hočička se choulí do klubíčka a pípne. ?Můžete mi prosím poradit a pomoci.? Hejkalová zaskřehotá: ?Nemůžu, protože vaše pergameny nespadají pod můj kouzelný rezort, běžte do dveří číslo 2036!
Holčička se sebere a odcupitá do oněch dveří. Zde sedí pan Drákul a není o nic lepší než paní Hejkalová. Když už holčičku posílají snad do dvacátých dveří, tak si celá smutná a utahaná sedne na bobek na chodbě a dás do pláče. Tu náhle kde se vzala, od někud se vynořila starší babička, pohladí holčičku po hlavičce a dá se do utěšování. Holčička jí vypoví své trápení a požádá babičku o pomoc. Babička se usměje a povídá, milá zlatá, tohle je začarovanej zámek a ty strašidla jiná nebudou.? Holčička: ?Ale babičko, co mám tedy dělat, já ty pergameny musím někam předat, jinak na mě přijde zlej drak Finančulík.? Babička se zamyslí, šáhne do kapsáře a vytáhne z něj §. Podá ho holčičce a povídá. ?Dobře mě poslouchej zlatíčko, tohle je kouzelnej §.? ?Seber se a běž do prvních dveří kde jsi byla a použij ho.? ?Uvidíš jak mocné kouzlo to je.? Holčička poslechla a podle rady babičky, vždy když šla do zámku a někdo se jí snažil klást klacky pod nohy, vytáhla kouzelný § a ukázala na strašidlo. To se rázem změnilo, k dobrému a vždy holčičce rádo vyhovělo. Od té doby už neměla holčička se strašidly problémy a vždy proběhlo tak jak mělo.
Zazvonil zvonec, strašidlům je konec.
Poučení, jakmile neznáš kouzelný § tak se se strašidly moc nedomluvíš.