Skladba kosti (Os)

00:00:00

Kost je tvrdá, mineralizovaná pojivová tkáň, která tvoří pasivní část pohybového aparátu. Z makroskopického hlediska dělíme dlouhou kost na několik klíčových částí, které musí každý masér znát pro správnou palpaci (nahmatání) úponů svalů.

1. Hlavice kosti (Epiphysis)

Hlavice představuje rozšířený konec dlouhé kosti (např. u kosti stehenní nebo pažní). Rozlišujeme hlavici horní (proximální) a dolní (distální).

Povrch: Je kryt hladkou kloubní chrupavkou (Cartilago articularis), která umožňuje bezproblémový pohyb v kloubu.
Vnitřní stavba: Hlavice je tvořena houbovitou kostní tkání (Substantia spongiosa). Trámce této tkáně jsou uspořádány tak, aby co nejlépe odolávaly tlaku a tahu (tzv. kostní architektura).
Význam: V houbovité tkáni hlavic se i v dospělosti nachází červená kostní dřeň, kde vznikají krvinky.

2. Tělo kosti (Diaphysis)

Tělo neboli diafýza je střední, válcovitá část dlouhé kosti. Je konstruována pro maximální pevnost.

Povrch: Celé tělo je potaženo tuhou vazivovou blánou – okosticí (Periosteum). Okostice je bohatě protkána cévami a nervy (proto je kost při nárazu tak bolestivá) a zajišťuje růst kosti do šířky.
Kůra kosti: Pod okosticí se nachází hutná kostní tkáň (Substantia compacta). Je to nejtvrdší část kosti tvořená soustřednými lamelami.
Vnitřní dutina: Uprostřed těla je dutina (Cavitas medullaris) vyplněná u dospělých žlutou kostní dření (tukem).

3. Kloubní jamka (Fossa articularis)

Jamka je konkávní (prohloubený) útvar na kosti, do kterého zapadá hlavice sousední kosti. Společně tvoří kloubní spojení.

Stavba: Stejně jako hlavice, i plocha jamky je kryta hyalinní chrupavkou.
Mechanika: Jamka bývá často prohloubena lemem z tuhého vaziva (např. u ramene nebo kyčle), aby hlavice lépe seděla a kloub byl stabilnější.

Růstová zóna (Metaphysis)

Místo, kde tělo kosti přechází v hlavici. U dětí a dospívajících se zde nachází růstová chrupavka, díky které kosti rostou do délky. Po ukončení růstu se tato chrupavka přemění v kost a zbude po ní pouze patrná linie.